Studeným ránem táhne oddíl vojáků studeným kalným ránem mladí chlapci jdou. Na jejich tvářích vidíš zklamání a strach Kapitán v čele píská píseň veselou.
Jestli jsi jednou dostal do rukou zlatý meč prodal jsi navždy život svůj i volnost svou. Nebudeš půdu orat, nebudeš ječmen sít nemůžeš svoji milou zítra k tanci vzít.
Matčin pláč doznívá Zůstáváš s tím pláčem sám.
Odcházíš zabíjet a zemřít bůhví kam kde kalný Dunaj v rovinách se rozlévá. Jen temný rachot bubnů do kroku zaznívá jakoby říkal: vojáku, ty zemřít máš!
Vybledlý prapor zvedni, rozviň ho nad hlavou Pozvedni svoji zbraň na cestě za slávou. Zapomeň na svou lásku, zapomeň že jsi žil, po tobě chce tvůj král jen abys zvítězil.