Já již pøestával vìøit - o hrob Mrtvé dávno nestarám se a srdce zkamenìlo.
S prvním snìhem náhle vrátily se hlasy mých drahých, vesmírní andìlé mì žalem spoutali, abych prý nezapomnìl. Vloèkami posílají zprávy o pøísaze, ty se však rozplývají o štìrk a bahno. Vím, jednou se nahromadí...
V mlžných veèerních zahradách zaèal jsem vykopávát jámy sobì i všem mým stínùm, pøi veškeré nenávisti. Nechci více svìtla a stìny se pomalu pøiblížují.