Ve vteřinách dnů se ztrácím z dohledu reálného pohledu vracím se v zápětí zas mizím lépe to nedovedu mířím za křehkou eufórií než před ní tvář skryji netuším zda na mě dnes čeká jen ať se nepoleká
Přestávám psát mezi řádky začínám na bílý list slůvka po papíru tančí přestávám je po sobě číst
Pod lampou mizí strachu stín co není mi cizí vždy jenom můj byl znám ho líp než slova která mi z úst vychází pod lampou sklízí bílý list slova známá i cizí nezvládám je číst rychle piš než zavře se brána do neznáma
Už mě nic nenapadá teď chvíli slova chtějí být sama jak tíha dolů padám gravitační silou přitahována hledám si cestu jinou do neznáma