místy v krajinách stopy v cizích tvářích v podvědomí strach jsem
teplem v peřinách střepy pod polštáři už ne sebevrah jen člověk beze jmen
když mi odpouštíš pohybem dlaní probudíš den ale nejsi blíž jen připomínáš kým jsem
světluška zimních rán vítr z dvou světových stran bezbarvá hladina vod člověk v mém těle je sám vkrádá se pod víčka tam kde bez břehů protékám a mizím
ničí bytost v tmách ničí tón v ozvěnách ční z vodních řas tvůj stín
peruť víří prach z rtuti čtu ti v snách až rty ztlumí hlas ti prozradím
jsem světluška zimních rán vítr z dvou světových stran bezbarvá hladina vod člověk v mém těle je sám vkrádá se pod víčka tam kde bez břehů protékám
z nenarozených květů kopretin z dvou různých světů z pleti konkubín spletitá cesta k cíli
s oslněním i s chutí stát se tím co dávno je tu co sama nevidím nechci přestat dokuď jsme živí
sen světlušky zimních rán vítr z dvou světových stran bezbarvá hladina vod člověk v mém těle je sám vkrádá se pod víčka tam kde bez břehů protékám a mizím