Místy v krajinách stopy v cizích tvářích v podvědomí strach jsem
Teplem v peřinách střepy pod polštáři už ne sebevrah jen člověk beze jmen
Když mi odpouštíš pohybem dlaní probudíš den ale nejsi blíž jen připomínáš kým jsem
Světluška zimních rán vítr z dvou světových stran bezbarvá hladina vod člověk v mém těle je sám vkrádá se pod víčka tam kde bez břehů protékám a mizím
Ničí bytost v tmách ničí tón v ozvěnách ční z vodních řas tvůj stín
Peruť víří prach z rtuti čtu ti v snách až rty ztlumí hlas ti prozradím
Jsem světluška zimních rán vítr z dvou světových stran bezbarvá hladina vod člověk v mém těle je sám vkrádá se pod víčka tam kde bez břehů protékám
Z nenarozených květů kopretin z dvou různých světů z pleti konkubín spletitá cesta k cíli
S oslněním i s chutí stát se tím co dávno je tu co sama nevidím nechci přestat dokud jsme živí
Sen světlušky zimních rán vítr z dvou světových stran bezbarvá hladina vod člověk v mém těle je sám vkrádá se pod víčka tam kde bez břehů protékám a mizím