znám pár míst z nich tají se mi dech a buď si jist že pro ně místo v srdci nenajdeš člověk na čas ztratí i to poslední co má a k modlitbám se vrátí až mu bude zpívat tma
no tak hudbo hraj ať tu nejsem sama jen já a tma jen já a tma bolavá
plamen zhasíná v nás dál už není nezbyla nám síla jsme poražení do prázdných láhví od vína dám krátké psaní jak příběh končí jak začínal už nic nezměním
na okenní rám smutek uléhá jak dlouho chce tu spát na okenní rám smutek uléhá
vytržený list z paměti nikdy nečíst zpátky nelepit nebylo by tání bez zimy a v modlitbách mých přání spatřit oči máminy
no tak hudbo hraj jak hrávala mi ona než nastala tma nastala tma bolavá
vzpomínkou ožíváš už nic nezměním v šedé síni zpěv doznívá nikdo tu není jen v prázdné láhvi od vína dál skryté je psaní jak příběh končí jak začínal už nikdo neví
na okenní rám smutek uléhá jak dlouho chce tu spát na okenní rám smutek uléhá a já ho kolíbám