S jednou krabicí celej život svůj, v knize jenom tečka na konci věty k tomu, před zrcadlící křivou stěnou stůj. Kam směřuješ teď a proč? Kam patříš, komu?
Změť citů a bolu, tak jak leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo.
Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě, nevidí proč má dědictví pouhý s lebkou na vinětě, nevinný a sám.
Dveřma prásknout, nikdy neotevřít, tak jak vlče zůstat sám sobě pánem domu, ucpat uši tmou, všemu neuvěřit, když by říkal Tvůj strach: "Znám", tak vzepři se tomu
Změť citů a bolu, tak jak leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo.
Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě, nevidí proč má dědictví pouhý s lebkou na vinětě, nevinný a sám.
Sedni k nám, příteli cizí, na pár chvil buď náš host, sedni k nám, přízraky zmizí, na pár chvil, jen dnešní noc.
Změť citů a bolu, tak jak leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo.
Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě, nevidí proč má dědictví pouhý s lebkou na vinětě, nevinný a sám.
Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě, nevidí proč má dědictví pouhý s lebkou na vinětě, nevinný a sám.