Ta dívka u oltáøe co pohled tvùj teï váže skrýt závist zkouší za vlastním bohatstvím Má krásu moc i slávu pøesto vidíš že se trápí když tváø zakrývá ti závoj tkanej z èernejch pavuèin
Proè pøišla tahle zrána a co si žádá u pána že svíèku drží v dlaních tiše obchod nabízí Bože vyslyš moje pøání jak neøekneš svý ANO mi tak ïáblu ruku podám když mi pomoc pøislíbí
No jen øekni dám ti to co chceš já vìøím ty to dokážeš slib krví potvrdím jen dej a nikdo nemá víc Mì pálí když je kdokoliv s víc štìstím se vším cokoliv co zrovna nemám já radši a sama nemám nic
Teï otáèí se s nevolí jak ïáblu podpis zabolí už do rysù jí kreslí vrásky z duše šedivý Pak koneènì k nám promluví skøek havraní tu zakrouží a mezi námi hledá svoji obì vybírá
Když ne mì radši nikomu a slova nejsou k nièemu to sleèna Závist vstoupila zas do nìkoho z nás