Pošimral mě dnes
Na noze fialový vřes
Nevím odkud se vzal
Žádala jsem jej uprostřed roztodivných cest
Aby mi správnou ukázal
Jenom tiše stál
A místo odpovědi sám
Pak slabým hlasem se mě ptal
Jak bosá ve sněhu
Chodit dovedu
Když už tak dlouho neroztál
Zeptal jsem se jej hned bez rozmýšlení
Jak může v tomhle mrazu kvést
Vždyť na svých zádech tíhu všech vloček sněhových
By každý neunes
On však ptal se dál
aniž by zaváhal
Prý kam se v nouzi obracím
Jakým směrem dávám se na cestách do nikam
Za dnu za nocí
Odpovědi mé se opět nedočkal
Já také chtěla jsem se ptát
Jaké síly ho to drží pod zemí
Zda-li je zkoušel překonat
Místo odpovědi zeptal se mě potřetí
Kam se v nouzi schovávám
Jak voní a jak hřeje vřelé objetí
A jak chutná nebýt sám
Pošimral mě dnes
Na noze fialový vřes
Nevím odkud se vzal
Žádala jsem jej uprostřed roztodivných cest
Aby mi správnou ukázal
Jenom tiše stál
A místo odpovědi sám
Pak slabým hlase zašeptal
Jsi skála, co stojí
Jsi listí, co padá
Jsi tmou, co ztrácím se v ní
Jsi vítr, co studí
Jsi první květ jara
Jsi vůní cest podzimních
Jsi skála, co stojí
Jsi listí, co padá
Jsi tmou, co ztrácím se v ní
Jsi vítr, co studí
Jsi první květ jara
Jsi vůní cest podzimních
Jsi skála, co stojí
Jsi listí, co padá
Jsi tmou, co ztrácím se v ní
Jsi vítr, co studí
Jsi první květ jara
Jsi vůní cest podzimních
Bára Zmeková еще тексты
Оценка текста
Статистика страницы на pesni.guru ▼
Просмотров сегодня: 1