Dostal se do světa snů, propadl do šedých dnů. A svou duši upsal katu jménem strach.
Už i bledne tvoje líc, neuvidíš nikdy víc bílou záři, pochod v ní vítězný.
K čemu budeš mít ostrou čepel, pevný štít, přilbu s erbem a urozenou krev?
Vždyť se třese ruka tvá, osobnost podlomená a tvá mysl svobodná padne na kolena padne na kolena.
R.: Chlapče, vrať se k nám, osud do kolíbky dal jen pár lidem umět bitvy vyhrávat. Ty se nesmíš bát a k problému čelem stát tahle hudba ti na cestu bude hrát, tahle hudba ti na cestu bude hrát.
Kdo tě doma přivítá, kdo ti vína napít dá? Se svou hlavou skloněnou budeš chodit nocí, tmou.
Až tvůj syn se bude ptát: Táto, uměl jsi se rvát? Dokázal jsi za svým stát? Odpověď bude čekat.
Co mu na to říci máš? Že jen z vyprávění znáš? A tak řekneš: Synu můj, já bál se o život svůj.
A dnes noční můry mám, jak jsem utek z boje sám. Opustil jsem bratry svý, co padli pro vítězství, co padli pro vítězství.
R.:Chlapče, vrať se k nám, osud do kolíbky dal jen pár lidem umět bitvy vyhrávat. Ty se nesmíš bát a k problému čelem stát, tahle hudba ti na cestu bude hrát, tahle hudba ti na cestu bude hrát.
Zahodil jsem svoji zbraň, no nesplácím krutou daň. Nikdy nepoložíš květy na hrob statečnýho táty.
Otče, řekl ti. Já tě zbavím prokletí, v ruce držím zlatý meč. Co přežije staletí, co přežije staletí.
R.: Chlapče, vrať se k nám, osud do kolíbky dal jen pár lidem umět bitvy vyhrávat. Ty se nesmíš bát a k problému čelem stát. Tahle hudba ti na cestu bude hrát, tahle hudba ti na cestu bude hrát, tahle hudba ti na cestu bude hrát