KAMILA Malá slečna slýchala báji a v dětském ráji tak rozkvetla růže. Holčičí slzy jí zalévaly. A z veliké dáli k ní volal hlas muže. Volal jí k sobě hlas jejího prince ze strany mince, kam jen dítě může.
KAMILA a SBOR Někdo se ztratí na rozcestí, na dlouhé pouti do pověstí. Snad ten kdo hledá nezabloudí, o tom však rozhodne ten, kdo nás soudí.
KAMILA Z veliké hluboké holčičí touhy, pak zbyly jen šmouhy v duši té ženy. Kde dřív byl pramen, tam dnes už nic není, jen zapomnění, jež pozbývá ceny. Červené kontrolky všedního žití jí každý den svítí jak pomatený.
KAMILA a SBOR Někdo se ztratí na rozcestí, na dlouhé pouti do pověstí. Snad ten kdo hledá nezabloudí, o tom však rozhodne ten, kdo nás sudí.
KAMILA Tam někde v hlubinách, vzpomínka živá možná se skrývá, když tma zuby cení. Kdopak se dozví, jestli tam čeká? Vždyť člověka leká zasvěcení!