Edgar Allan Poe: Havran Literárně-hudební pásmo ze slavné básnické skladby a úvah amerického prozaika a básníka. Z překladů Ivana Slavíka a Aloyse Skoumala připravil Miloš Doležal. Účinkují Pavel Zajíček a Jan Vondráček. V pořadu zazní úryvky z anglických nahrávek básně a hudba Andreje Šebana, skupin Providence a Slobodná Európa. Hudební spolupráce Vanda Dobrovská. Režie Markéta Jahodová. (35 min.)
Existují básnické texty, které patří k úhelným kamenům světové literatury a jejich popularitu a život stáří vůbec nesetřelo. Bezesporu k nim patří slavná báseň "Havran" z pera amerického spisovatele, esejisty a kritika Edgara Allana Poea.
Havran byl poprvé publikován v lednu 1845, když bylo autorovi 36 let. Vyčerpaný, živořící básník, kterému zemřela mladá žena, umírá o čtyři roky později za nejasných okolností - 7. října 1849. Poeův pohřeb se konal na hřbitově v Baltimoru a účastnili se ho čtyři lidé. Zůstalo však literární dílo, které má ve vývoji moderní literatury povahu takřka zakladatelskou.
Samostatnou kapitolou je přitom překladatelské dobývání Poeova Havrana u nás. Od 19. století existují skoro tři desítky českých překladů. V předkládaném pásmu interpretuje undergroundový hudebník a textař Pavel Zajíček překlad básníka Ivana Slavíka z padesátých let.
"Havrana jsem přeložil někdy kolem roku 1953. Při překladu jsem vycházel z toho, že refrén básně musí po stránce významové vyjadřovat bezpodmínečně ono "nikdy", onu nenávratnost a ne pouze jakousi neurčitou marnost. Žádný český ekvivalent Poeova refrénu, pokud je ponecháván v celé básni bez proměny, neposkytuje dostatek prostoru pro rovnocenné rozvinutí této košatosti, zejména ne rýmově, naopak svazuje překladatele jako krunýř. Proto jsem se rozhodl použít v refrénu několik různých variant: "a víc ne", "víckrát ne", "nikdy víc", přičemž pojítkem mezi nimi zůstávalo opakované slůvko "víc", totožné s anglickým "more". K tomuto kroku mě povzbudilo i to, že ani sám Poe nemá vždy "nevermore", ale také refrén obměňuje." (Ivan Slavík)