Neusínej, ještě ti mám co říct? Nezhasínej svět kolem nás? Bez tebe je ze mě jen půlměsíc?, jen popel z doteků řas
Zahalená do tmy ti zkouším psát, slova do vět neposkládám. Být si jistá, že mě máš vážně rád? zatím vítr v dlaních mám.
Zastav se , stůj! Já jsem osud tvůj, ..i když věříš v jeden malý kříž. Zastav se , stůj ! Jsi židle , já stůl, ? někdo mezi náma staví zlatou mříž. Nesmířím se s tím, a zpátky nevrátím nic z toho co z nás dělá možný pár. Chyť pro mě do sítí hvězdy, co nesvítí jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.
Neusínej, ještě mi máš co říct, nezhasínej svět kolem nás? Bez tebe je ze mě jen půlměsíc? jen popel z doteků řas .
Zastav se , stůj! Já jsem osud tvůj, ..i když věříš v jeden malý kříž. Zastav se , stůj ! Jsi židle , já stůl, ? někdo mezi náma staví zlatou mříž. Nesmířím se s tím, a zpátky nevrátím nic z toho co z nás dělá možný pár. Chyť pro mě do sítí hvězdy, co nesvítí jsem přece sen, co se k ránu Ti zdál.
Stojí za to chtít od sebe trochu víc než pár němejch kouzel. Z vyslovených vět už není cesty zpět po sté a naposled, vím že neodešel!?
Zastav se , stůj! Já jsem osud tvůj, ..i když věříš v jeden malý kříž. Zastav se , stůj ! Jsi židle , já stůl, ? někdo mezi náma staví zlatou mříž. Nesmířím se s tím, a zpátky nevrátím nic z toho co z nás dělá možný pár. Chyť pro mě do sítí hvězdy, co nesvítí jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.