nemůžu snít nemůžu zapomenout nedokážu znova vidět světlo nechci žít nemůžu umřít nedokážu se už asi zvednout
nemůžu zůstat stát a nedokážu utikat nedokážu mlčet ani nic neřikat život je fraška a nikdo se nesměje ale prej poslední umírá naděje nedokážu zapomenout a nechci už vzpomínat nedokážu ty dveře zavřít a nechci je už otvírat cizinec ve vlastnim bytě trestanec bez vezení nenávidim Tě nic se nemění
nemůžu snít nemůžu zapomenout nedokážu znova vidět světlo nechci žít nemůžu umřít nedokážu se už asi zvednout
pořád to slyšim, že du hlavou proti zdi, že v to co chci věřit je zhola nemožný to si tu hlavu radšio zeď rozmlátim než tam kde jsem byl se nikdy nevrátim čemu jsem uvěřil byla jen dětská hra je z prdele klika, že hůř nedopadla je to jako chodit s kudlou v noze neustálá bolest a všechno v mlze
všechny ty myšlenky dobrý i špatný všechny ty vzpomínky jasný i matný dusím se vlastním životem ztracenej ve vlastní hlavě dusím se životama druhejch jak se všichni plazíme po dně