Ja sobi divča jak ruža, nechcu pijaka za muža a ľem ja choču takoho, žeby mňa ľubil, ja joho. |:Kvitočky červeny i bila ľalija, daj mi Paňe Bože šumnoho frajira.:|
Našla som sobi šuhaja, počarovnoho beťara, išli sme vidno do haju, s velikoj zajdoj na travu. |:Kvitočky červeny i bila ľalija, daj mi Paňe Bože šumnoho frajira.:|
Dokym sme prišli do haju, nažali sme sobi travu, travnica bula všče povna, ta posčiľočka hotova. |:Kvitočky červeny i bila ľalija, daj mi Paňe Bože šumnoho frajira.:|
Hvizdočky z neba svitili a my sja virno ľubili, rosička z neba padala, ja s milym v haju zostala. |:Kvitočky červeny i bila ľalija, daj mi Paňe Bože šumnoho frajira.:|
Ked divča v haju nočuje, naj si vybavu richtuje, a ku vybavy kolysku, zlaty perstinčok na ručku. |:Kvitočky červeny i terňava ruža, ďakuju ti, Bože, za dobroho muža.:|