Tak už se stmívá den dohořívá už i ty usínáš tak co nám zbývá Jít spát to já dobře vím tak trochu spěchám když odestýlám noci té se nebojím vím co mě čeká když usínám oči zralé tváře setmělé do tmy níž někam stékám
na druhý břeh přebrodím bílou sukni výš v proudu mléka
Tam odtamtudy ty sem k nám ani nedutám a na nic se neptám jestli jsou oni tady nebo já tam kdo se komu zdá jestli oni mě nebo já se zdám jim já se zdám jim
Zpátku se modrou vracívám a světla lamp mi ránem svítí ani nevím odkud kam když přelétám špičky stromů míjím prsty moře rozčeřím když z mraků níž dolů stékám na druhý břeh přebrodím bílou sukni výš v proudu mléka