Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.
I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
i vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.
Poznaly dítky matičku po dechu ,
poznaly ji a plesaly:
a prostý kvítek , v němž mají útěchu,
matří-douško nazvaly . -
Mateří - douško vlasti naší milé ,
vy prosté naši pověsti!
Natrhal jsem tě na dávné mohyle-
komu mám tebe přinésti?
Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu :
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.
Jan Jirásek еще тексты
Оценка текста
Статистика страницы на pesni.guru ▼
Просмотров сегодня: 1