Ukrytý v stínu lesa, igelit, to kdyby přišel k ránu déšť, pod hlavou boty, nůž, tátovu bundu šitou z maskáčů, k ránu se mlhy zvednou a ptáci volaj': hele, lidi, svítá, pak větvičky si nalámou na oheň, aby uvařili čaj.
A všichni se znaj', znaj', znaj' a blázněj' a zpívaj' a po cestách dál, dál, dál hledaj' normální svět.
Ukrytý v stínu lesa, kvečeru znavený nohy skládaj', kytara zpívá o tom, jak dřív bylo líp, ten, kdo neví, nepochopí, nepromíjí čas nic, všechno vrátí, ta chvilka, co máš na život, ti uplyne jak od ohýnku dým.
A všichni se znaj', znaj', znaj' a blázněj' a zpívaj' a po cestách dál, dál, dál hledaj' normální svět.
Ukrytý v stínu lesa, igelit, to kdyby přišel k ránu déšť ...