Vidoucí, ale neviděná, jak profesionální vrah, jsem listím, křovím ověnčená. Měsíc se pase na hvězdách a světlo v jejich útrobách je nelítostné jako stěna, na kterou sama házím hrách Vidoucí, ale neviděná.
Slyšící, ale neslyšená jak inspicient za scénou, mám z první ruky všechna jména i se závratnou ozvěnou. Jsem hradní studnou bezednou. Jsem jako ona přinucena cokoli spolknout najednou - Slyšící, ale neslyšená.
Vidoucí, ale neviděná, jak superšpion v románech, sleduji orkán v stéblech sena. A prsty na tvých ramenech. A přivítání v kolenech, jež jsou jak brána otevřená. Někdy je těžké hledať dech Vidoucí, ale neviděná.
Slyšící, ale neslyšená. Jediná - jistě bohudík na celém světě obležená. Teď vím, že příští okamžik konečně dojde na výkřik a určitě vykřikne žena. Jsem, i když nezadržím vzlyk, Slyšící, ale neslyšená.