Jak mi tak docházejí síly já pod jazykem cítím síru víru ztrácím v sebe víru a to mě míchá. Minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli, kdekdo mě skolí a to mě bolí, u srdce píchá.
R: Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče, na čísle padesát šest jedna nula devět nikdo to nebere.
Rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet klečet klečet, opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek.
Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji, dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají. Jak říká kamarád Pepa: Co po mně chcete slečno z první řady, vaše vnady mě nebaví a trošku baví. Sudička moje byla slepá, když mi řekla to co mi řekla, píšou mi z pekla že prý mě zdraví, že prý mě zdraví
R: Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče, na čísle padesát šest jedna nula devět nikdo to nebere.
Rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet klečet klečet opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek.
Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji, dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají Tú tú tú ... Má malá Lenko co teď děláš, chápej že čtyři roky to jsou čtyři roky a čas pádí a já jsem tady a ty zas jinde. Až nebudu říkej žes mě měla, to pro tebe jsem skládal tyhle sloky na hrachu klečel a hloupě brečel a světu dával kvinde.
Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče, na čísle padesát šest jedna nula devět nikdo to nebere. Rána jsou smutnější než večer na hrachu klečet klečet klečet, opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek
Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji, dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají.