I. Jako když k půlnoci na dveře zaklepe nezvaný host, stejně tak na tebe za rohem čeká tvoje minulost. Šaty má tytéž, vlasy má tytéž a boty kožené. Pomalu kulhavě za tebou pajdá, až tě dožene a řekne:
Ref: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, pozvi mě dál, jestli mě znáš. Jsem tvoje minulost.
II. V kapse máš kapesník, který jsi před léty zavázal na uzel. Dávno jsi zapomněl to, co jsi koupit měl v samoobsluze. Všechno, cos po cestě poztrácel zmizelo, jak vlaky na trati. Ta holka nese to v batohu na zádech, ale nevrátí, jen říká:
Ref: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, pozvi mě dál, jestli mě znáš. Jsem tvoje minulost.
III. Stromy jsou vyšší a tráva je nižší a na louce roste pýr, červené tramvaje jedoucí do Kunčic svítí jak pionýr. Jenom ta tvá pyšná hlava ti nakonec zůstala na šíji. Průvodčí, kteří tě vozili před léty dávno nežijí.
Ref: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, pozvi mě dál, jestli mě znáš. Jsem tvoje minulost.
IV. Na větvích jabloní nerostou fíky a z kopřiv nevzroste les. To, co jsi nesnědl včera a před včírem musíš dojíst dnes. Solené mandle i nasládlé hrozny máčené do medu. Ty sedíš u stolu a ona nese ti jídlo k obědu a říká:
Ref: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, pozvi mě dál, jestli mě znáš. Jsem tvoje minulost.
V. Rozestel postel a ke zdi si lehni, ona se přitulí. Dneska tě navštíví ti, kteří byli a kteří minuli. Každého po jménu oslovíš, neboť si vzpomeneš na jména. Ráno se probudíš a ona u tebe v klubíčku schoulená a řekne ti:
Ref: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, pozval´s mě dál, teď už mě znáš. Jsem tvoje minulost.