Cituprázdné století a všechno má řád, věrnost, láska, obětí se vzdávají vlád, náš kód je dán, schází mi v něm nádech vlídných rán.
Zas úsvit světem hnul, nehybný je jen pro nás, je čtvrt a nebo půl, chci hodiny zmást, snad zdáš se mi zdáš, nepospíchej, zastavím ten čas.
Když muž se ženou snídá, a vychládá žár, než se den rozhostí, když muž se ženou snídá, noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností, když muž se ženou snídá.
Svět se vytrh z opratí, má děsivý cval, a my stále na tratích se míjíme dál, náš kód je dán, schází mi v něm nádech vlídných rán.
Už svítá a je chlad něha v čase minulém, den na plyn prudce šláp, sním v údolí tvém, snad zdáš se mi zdáš, nepospíchej zastavím ten čas.
Když muž se ženou snídá, a vychládá žár, než se den rozhostí, když muž se ženou snídá, noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností, když muž se ženou snídá.
Když muž se ženou snídá, a vychládá žár, než se den rozhostí, když muž se ženou snídá, noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností, když muž se ženou snídá, a vychládá žár, než se den rozhostí.