1. Po lávce tvého nártu přejdu nejsnáz pláče proud na stéble tvého zápěstí mohu dál i v bouři plout. Jen v hořkomléčné dráze tvých vlasů chtěl bych spát a máš-li vést mě k zkáze, tak já ji příjmu rád.
A stokrát chválím čas, kdy vcházím do tvých řas, každý záhyb tvůj i vlas já znám a kdyby náhle blesk tu sjel, srdce spálil na uhel, tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám.
2. Jak terče střelnic na poutích jsou ta souhvězdí tvých pih a máš tak svůdná zákoutí jež neznat byl by hřích. V tvých nástrahách jak v Seině se topím dál a dál a znám Tě stále méně a já bych rád Tě znal.
R: Stokrát chválím čas, kdy vcházím do tvých řas, každý záhyb tvůj i vlas já znám a kdyby náhle blesk tu sjel, srdce spálil na uhel, tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám.