Telegram s adresou svět, píšu v něm pět vlídných vět - jedné dívce. Kdopak ví kam jej zítra pošta doručí a kolik náhod mu poručí. Chtěl bych jen vidět zář očí,které budou jej číst.
A šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří, sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů. I když dá mi košem, až řádky bude číst, já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist: bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
Já nechal všechna okna dokořán a díval se na svět ze všech stran, jak se koulí. A celý den přemítám o dívce neznámé, proč už se dávno neznáme. Snad adresu najde toto poselství mé.
A šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří, sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů. I když dá mi košem, až řádky bude číst, já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist: bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
Odmítli můj telegram a řekli že poslat jej není kam - adresa schází. A celý den přemítám o dívce neznámé, proč už se dávno neznáme. Snad adresu najde poselství.
A šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří, sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů. I když dá mi košem až řádky bude číst, já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist: bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.