Plamínek v očích máš když vyprávíš, když vzpomínáš. Touha střídá strach, tak jako hvězdný prach, stín na řasách – dlaní roztíráš Půlměsíční zář, svůj závoj rozprostřela na polštář. Neděje se nic, ukryju tě víc před světly večernic – vždyť víš Že ty jsi jako já a já jsem jako ty ze stejný planety, že ty jsi jako já a já jsem jako ty všechno se stejný zdá dnes jako před lety Plamínek v očích máš když vyprávíš, když usínáš čas proměnil ti tvář o nic neprosíš, nic nežádáš je to jak bílý sníh píseň ve spánku je to jak tichý smích doteky červánků dýcháme stejný vzduch propojil se kruh budu tady stát vyrovnám dávný dluh – vždyť víš, vždyť víš Že ty jsi jako já a já jsem jako ty ze stejný planety že ty jsi jako já a já jsem jako ty všechno se stejný zdá dnes jako před lety