I letos na podzim mi buší, však o trochu pomaleji než se sluší, můj metronom temporytmů, já tuším.
Si pomalu zvykám a slzy polykám...
Ty veslaři zaber a mořem utrmácenou. Na skálu najeď mou loďkou rozkymácenou. A až ztratí se blankyt z mých slaných očí, úplně snadno dopadnu na dno...
Srdce mé proletí střepem, srdce mé skončí skončí. Srdce mé proletí střepem, srdce mé skončí s tepem. Srdce mé je kůň s handicapem.
Pak vteřinou proteče mých tisíc roků a i když sprintuji život mi uteče v jediném kroku, odevzdávám se tmám trochu to studí...
Co stát se má, stane až noc splyne s ránem. Pak srdce mé proletí střepem, srdce mé skončí... Srdce mé proletí střepem, srdce mé skončí skončí, srdce mé proletí střepem, srdce mé skončí s tepem.