Jsem vůně, kterou plaveš, když proskočím Ti srdcem jsem hra co neuhraješ, jsem nic co zmizí v ruce Jsem za soumraku buše její duše co Tě tak pálí jsem otazníkem zda-li jsme už dávno neprohráli...
Brány nocí, vrány křídly leští háv noc je symfonie a hvězdy střepy z krás.
Jsem tři trubky jeden buben, jsem vesmír co Ti ladí. Jsem první červen když je duben, a ostří co Tě hladí. Jsem vůně, která sviští když prozkočíš mi srdcem, jsi mé světlo na jevišti a já Tvým posledním hercem, hercem, hercem...
Brány nocí, vrány křídly leští háv. Noc je symfonie a hvězdy střepy z krás. Brány z písku, brání světlu někde v nás, den je tvoje vina Nabokova hráz... ... ... ... Brány nocí, vrány křídly leští háv. Noc je symfonie a hvězdy střepy z kráááás. Brány písku brání světlům někde v nás, den je Tvoje vina Nabokova hráz.