Znám milion blyštivých měst, v nich milion dveří, za nimi labyrinty cest, co mě lákají dál. A nad tím vším ještě víc hvězd, chceš ať mě střeží, abych se neztratil, abych se nenachytal.
Protože Ty a já jsme jedno jen ze dvou částí, protože Ty a já jsme dvě křídla nad propastí.
A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí, nejsou jen tři tečky na konci frází! A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí, nejsou jen tři tečky na konci frází!
Znám sto tisíc scénářů, v nich sto tisíc rolí a uprostřed všech ta jediná co bych chtěl hrát. Je to ta, co jsi vepsala do snářů a co nás spojí, co s ní každý den vstávám a večer jdu spát.
Protože Ty a já jsme jedno jen ze dvou částí, protože Ty a já jsme dvě křídla nad propastí.
A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí, nejsou jen tři tečky na konci frází! A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí, nejsou jen tři tečky na konci frází!
A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí, nejsou jen tři tečky na konci frází! A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí, nejsou jen tři tečky na konci frází!