Pro Lenku
Lenka Dusilová / Bogdan Trojak
Lenka leží v lůžku a stůně.
Lenka leží v lůžku a sen se jí zdá.
Ve snu ryby skáčou ven z tůně,
lapají po můrách a po hvězdách.
Lenka líny sbírá,
jejich kostmi učeše zválený lán.
V lánu pannu rybář tu svíral,
ona byla hloubka a on u dna prám.
Duby šumí na dlouhých hrázích.
Černý kořen do srdce dloubavě pích.
Lence rybář po ránu schází,
tone honem v záplavě kmentových cích.
Lenka ráno vstává,
ranní světlo křižuje větraný dům.
Je tu sama a to se stává.
Srdce škube splávkem a rudá je tůň.
Má tajemství, co si chrání,
ač ráno jej skrývá míň,
když leknín jí prosvítá skrání
a v očích se míhá lín.
Lenka Dusilova еще тексты
Оценка текста
Статистика страницы на pesni.guru ▼
Просмотров сегодня: 1