Tisknu majk a nechávám tu hudbu v sobě hrát V očích plamen, slyším svoje lidi nahlas řvát To je ta vášeň, co mě neustále žene dál Vědomí, že i když čelím tmě, tak nejsem sám
Někdy mám pocit, že mám v těle jed Jako bych odcházel, umíral právě teď Chci se toho, Bože, zbavit, pustit žilou temnou krev Ulehčit prostě otázkám, na který nemám odpověď Neumím lásku přijímat a natož dát Neumím nenávidět, ale ani milovat! Všechno to lidský, dobrý, je teď někde daleko Zbavil jsem se toho všeho, pohřbil za řekou Chtěl jsem být básníkem, chtěl jsem být pravdivý Ale jak, když jsme se v pravdě vždycky zpozdili A tak spoleh jsem se teda věrně na metodu Že když duše bolí, tak mi nese nejvíc plodů Poslední léta si nestěžuju na nezájem Čím víc ho je, tím víc mám pocit, že mě nechápeš Schopnost psát je požehnání, ale taky nemoc Čekám trpělivě, kdy mi to prokletí vemou
Tisknu majk a nechávám tu hudbu v sobě hrát V očích plamen, slyším svoje lidi nahlas řvát To je ta vášeň, co mě neustále žene dál Vědomí, že i když čelím tmě, tak nejsem sám
Ok, brácho, možná, že rap není zrovna moje hra Ale to mám víš kde, i tak umím nasekat Světská sláva, polní tráva, v hloubce tma ta neprodává Teď pojď s náma, pravda dáma, co se nepoddává Chci stát rovně, chci bejt rovnej týpek brácho! Rovnost je to správný slovo, tak to pochop, brácho! Nejdřív je hledání až pak show, ty co tvrděj opak, lžou Padám na dno duše, hloub, snažím se nadechnout Pro noc nevidím den, pro mlhu nevidím světlo Přiznat si, že tápu, znamená se znovu zvednout Chci se otočit zpět a říct si, že to mělo smysl Políbit hrdě ženu, stárnu, tohle je můj přístup Proto táhnu zodpovědnost za svý slova jako balvan I já bych uletěl, ale víš, co dělá karma? A nebyl bych to já, byl by to můj stín Svědomí nezná kompromis, to už dávno vím
Tisknu majk a nechávám tu hudbu v sobě hrát V očích plamen, slyším svoje lidi nahlas řvát To je ta vášeň, co mě neustále žene dál Vědomí, že i když čelím tmě, tak nejsem sám.