Lucie Bílá - Vokurky | Текст песни

• Тексты песен
• Lucie Bílá
• Vokurky

Tělo bez duše
a duši bez těla
Ne, to jsem vážně,
vážně nikdy nechtěla

Postel není přístav
a postel není dům.
Komu to mám říct?
Tobě, ne oblakům.

Že jsem furt malý dítě
i když to není vidět.
Komu to mám říct?
A mám se za to stydět?

Jsi přístav mojí duše
a já budu tvůj dům
a na svým holým břiše
dnes prostřu andělům.
Andělům...

A na svým holým břiše
dnes prostřu andělům.

Tělo bez duše
a duši bez těla
Ne, to jsem vážně
nikdy nikdy nechtěla

Postel není přístav
a postel není dům.
Komu to mám říct?
Tobě, ne oblakům.

Že jsem furt malý dítě
i když to není vidět.
Komu to mám říct?
A mám se za to stydět?

Jsi přístav mojí duše
a já budu tvůj dům
a na svým holým břiše
dnes prostřu andělům.

A venku trochu mrzne
studěj mě jejich křídla
tak si ke mně lehni
abych ti nevystydla.

Varhany nehrajou nám
a sbor nám nezpívá
mám tvý teplo v sobě
kolem noc mrazivá.
Kolem noc mrazivá...

A na vokurkách loňskejch
se tiše kalí lak
a bude na něm plíseň.
Pojď, necháme to tak.