Až jednou budem stát v tichu z vyslovených pololží a polopravd svých. Přejdou nám po tváři chladně bosou nohou vodnáři osamělí.
Tím chtěj nám říct...
Jednou stálí, jednou v dáli, jednou z kůže si můžem číst. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít. Jednou mít strach zase mít rád, srdce lásku chce použít. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít.
Jen jednou budem žít. Jen jednou budem žít
Až jednou na klíně z těžkou hlavou svedem debaty o vině své. Z pléjády pocitu odevzdám klíče od bytu, o tom vím své
Tím já chci říct.
Jednou stálí, jednou v dáli, jednou z kůže si můžem číst. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít. Jednou mít strach zase mít rád, srdce lásku chce použít. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít. Jen jednou máme žít. Jen jednou budem žít.
Tím já chci říct...
Jednou stálí, jednou v dáli, jednou z kůže si můžem číst. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít.
Jednou stálí, jednou v dáli, jednou z kůže si můžem číst. Brány do duše otevřít, jen jednou máme žít.