Je půlnoc nádherná, spí i lucerna, tys' mě opustil ospalou, tu v hloubi zahrady cítím úklady, s píšťalou někdo sem kráčí, hrá náramně krásně a na mě tíha podivná doléhá, hrá náramně, zná mě, nezná mě, něha a hudba až k pláči.
Pak náhle pomalu skládá píšťalu, krok, a slušně se uklání, jsem rázem ztracená, co to znamená, odháním strach, a on praví: Pan jméno mé, mám už renomé, Pan se jmenuju a jsem bůh, Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád, jen Pan je pro vás ten pravý.
A ráno, raníčko, ach, má písničko, Pan mi zmizel i s píšťalou, od Pana, propána, o vše obrána, ospalou najde mě máti, hrál a ve tmě krásně podved' mě, kam jsem to dala oči, kam, Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh počítám "dal" a "má dáti".