Až já budu v hrobě hníti, milovaní přátelé vysaďte mi místo kvítí na hrob můj keř ze chmele. Místo trávy k obroubení nasejte mi ječmene na bylinky milované každý ať si vzpomene. Až já budu ze záhrobí kroky vaše sledovat místo kříže jen pár sklenic dejte mi tam přidělat. Také láhve, štamprlata a podobné motivy bejvával jsem jak můj táta – alkoholik poctivý. Až já budu o půlnoci vaše spratky strašiti co od rána porád ječí, nebo brousí po síti otevřte si na mou paměť aspoň trochu líhu kterej umí ulehčiti hroznou světa tíhu. Až se budou moje kosti odpudivě rozkládat nechte si od kabrňáků moje kousky vykládat. jak jsme si to šněrovali vod hospody k hospodě zavdávaje mnoho příčin k všeobecné ostudě. Až se bude hovořit o díla mého významu tož se budu obraceti ve dřevěným pyžamu. Od nijakých pochlebníků nenechte se obelhat já věřil jen špiritusu, ideál nic nedělat. Až se zcela zapomene, což si přeju nejvíce zůstane vám jenom žízeň, eventuál opice. Převtělím se do masařky v tom mém milém výčepu až mě plácnou novinama, nožičkama zatřepu!