Pět set tisíc lítých čertů z pekla vyšlo na rozkoš ale žádný z těch pobertů neměl v kapse ani groš. Vší pomoci jsouce prázdni, jeden skučel, druhý klel avšak kudy kam to žádný ze všech čertů nevěděl. Starý Satan smál se tomu, až se za břich popadal: „Bodejž do vás tisíc hromů! Kam jste každý rozum dal!“ Tu se zvedne šotek malý: „hloupí chlapi, pojďte sem jen já jsem ďas dokonalý, já vím kudy z bryndy ven! Žížeň máte – to vám věřím, na sucho je těžko mlít! Věřte, že kam já zaměřím, můžem darmo se napít. V panském sklepě, tam se svítí, tam se dáme na kvartýr ukážem, jak známe píti rejnské, české, malvazír!“ V jedno řvalo pásmo běsů: „nad víno nic na světě!“ a tak pili v sladkém plesu zdraví pekla knížete. Když se čerti všichni zpili, kohout k ránu zazpíval všecky flašky prázdny byly, Satanáš k nim zavítal. Za trest všecky čerty vzteklý do těch flašek zabednil aby pak mu neutekli, špunty drátem upevnil. Pět set tisíc lítých čertů do flašek je vbedněno a co kypí z těchto flašek to Šampaňské má jmeno. My jsme všichni také byli na tu slávu pozváni do hlavy si víno lili, cpali se jak gurmáni. když pak slunko s kuropěním nad obzor se vyhouplo nad náma se v ouzkém hrdle trocha korku zabouchlo.