Podřípskem zavátým cirgule zní krajinář churavý zpívá si s ní. Předsmrtný škleb, omrzlá tvář hořký je chléb a sladký je lhář. Bludař zpod doškové střechy potmě si vybírá blechy. Vylézá červ a drze nám klne napadá nerv a gatě jsou plné.
Zasněžené nekonečné lesy obývají pacholci a běsi kamizoly podivného střihu odér potu, karboly a lihu.
Pathos řídké menáže futrovala lůza zhovadilé plantáže opustila musa mizernou šlichtu namísto duchovna cestou na šichtu zapáchá senkruvna.
Pod zemí zkaženou truhly hnijí i povaleč, co sázel do lutrie v břečťanech bydlejí klubka zmijí a na plátně jeví se scenerie:
U čadící petrolejky ježibaby kolozubé chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí: Belzebube, pojď si pro nás! Mlhavý klid, na očích mázdra nyvá slábnoucí svit, uschlý kmen už se kývá.
Ohavný mráz, větev v křeči zkroucená zimničný třas umrlcova kolena. U čadící petrolejky ježibaby kolozubé chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí: Belzebube! Pojď si pro nás, Belzebube!