Potkal jsem ve vlaku svou osudovou dívku Hodinu jsme na sebe pokukovali přes knížku Ona seděla u okna, já dřepěl u dveří Fakt jsem nemoh svýmu štěstí věřit
Ostatní cestující jedli řízky Spali nebo telefonovali svým blízkým Něco bylo ve vzduchu, věděli jsme to oba Ale než jsem spolu sami zůstali, bože, to byla doba!
V tu chvíli už jsem měl dávno vymyšlenej Celej náš život báječnej, nekonečnej Když zašeptala v prázdným kupé Za litr vykouřím ti ho - a netvař se tak tupě!
Vlak se znovu rozjel a já znovu nabral dech Kurňa, asi spolu nebudeme courat po nákupech Svět se mi zbortil k nohám jako už tolikrát, Ale, života bído, přec tě mám rád!
Zapomněl jsem na všechno, co jsem si vysnil Nedá se nic dělat, musím být přísný: Za dva litry bych vám to, slečno, udělal tak, Že byste na to mohla ještě v hospicu vzpomínat!