Copak se to stalo, něco se nám zdálo. Skutečnost či sen, jsem z toho složen, trochu rozložen. Najednou tu není, to uvnitř těla chvění, zmizelo v zapomnění, to naše bezstarostné snění.
Vždyť letí do vesmíru, jen duše, která v míru, nechává se nést, a chce se dotknout hvězd. Jen jeden dotyk dlaní, nás možná nezachrání, ale natáhneme ruce, dokud nám bijí srdce.
Najednou tu není, to souznění a chtění, zmizelo v zapomnění, neboj se, ještě se to změní, změní, změní.
Letí do vesmíru, jen duše, která v míru, nechává se nést, a dotýká se hvězd. Jen jeden dotyk dlaní, a splní se ti přání, tak natáhneme ruce, dokud nám bijí srdce.
Vždyť letí do vesmíru, jen duše, která v míru, nechává se nést, a chce se dotknout hvězd. Jen jeden dotyk dlaní, nás možná nezachrání, ale natáhneme ruce, dokud nám bijí srdce.