Monika Absolonová - Najednou (CZ) | Текст песни

• Тексты песен
• Monika Absolonová
• Najednou (CZ)

Na vrcholcích v noci panuje sníh,
ani stopa po lidech.
Ta samota královstvím je,
královnou jsem vloček všech.

Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém,
zlobu vyšeptám v tichu mrazivém.

Já byla v zámku vězněna,
skrývej city, buď skříňka zamčená,
to táta chtěl.
Ty dny pryč jsou,
svět zná tvář mou.

Najednou, najednou
chci skončit s tou hloupou hrou!
Najednou, najednou
dveřmi prásknu za sebou!
Já jsem svá,
to chci dokázat všem,
v bouři rozkvétám
a mráz v duši vítězí nad sluncem.

Je zvláštní, jak z té dálky
se všechno menším zdá.
I ten strach, co ve mně vládnul,
je loutka bezmocná.
Jen vyzkouším, jak mocná jsem
a k výšinám mě zvedne zem.
V mé říši bez konce chci žít,
klid mít.

Najednou, najednou
volná jsem, kráčím oblohou,
najednou, najednou
mé slzy šperkem jsou.
Já jsem svá,
jsem hráč i rváč!
V bouři rozkvétám!

Moc má se vzduchem snáší
v kódu neznámém
a chladná duše září
v krystalcích jak diadém.
Mé myšlenky se tříští,
jedna smysl má -
je pasé minulost,
když svítat začíná!

Najednou, najednou
úsvit dává mi sílu svou,
najednou, najednou
už nejsem dívenkou.
Já jsem svá,
křídla má hlas můj!
V bouři rozkvétám,
chci žít v zimě bez konce život svůj!

Monika Absolonová еще тексты