Monika Absolonova - Najednou | Текст песни

• Тексты песен
• Monika Absolonova
• Najednou

Na vrcholcích v noci panuje sníh,
ani stopa po lidech.
Ta samota královstvím je,
královnou jsem vloček všech.
Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém.
Zlobu vyšeptám v tichu mrazivém.

Já byla v zámku vězněná.
Skrývej city, buď skříňka zamčená.
To táta chtěl, ty dny pryč jsou.
Svět zná tvář mou.

Najednou, najednou
chci skončit s tou hloupou hrou.
Najednou, najednou
dveřmi prásknu za sebou.
Já jsem svá,
to chci dokázat všem.
V bouři rozkvétám
a mráz v duši vítězí nad sluncem.

Je zvláštní, jak z té dálky
se všechno menším zdá.
I ten strach, co ve mně vládnul,
je loutka bezmocná.
Jen vyzkouším, jak mocná jsem
a k výšinám mě zvedne zem.
V mé říši bez konce chci žít,
klid mít.

Najednou, najednou
volná jsem, kráčím oblohou.
Najednou, najednou
mé slzy šperkem jsou.
Já jsem svá,
jsem hráč i rváč.
V bouři rozkvétám.

Moc má se vzduchem snáší
v proudu neznámém.
A chladná duše září
v krystalcích jak diadém.
Mé myšlenky se tříští,
jedna smysl má.
Je v pasé minulost,
když svítat začíná.

Najednou, najednou
úsvit dává mi sílu svou.
Najednou, najednou
už nejsem dívenkou.
Já jsem svá,
křídla má hlas můj.
V bouři rozkvétám,
chci žít v zimě bez konce život svůj

Monika Absolonova еще тексты