Vezmi si křemen, v srdci přetav ho na sklo a do rámu dlaní po stranách očí na něj promítni krajinu stmívání s plamínky měst. Určíš tak cestu pod rozšklebeným nebem, trať mezi stromy po explozi listí, kde větve houpou oblohou a hvězdy padají na hromadu. Do otvorů po nich zkus vtlačit své části. A až tma pod pražce kolejí zašeptá jak, udělej z tlukoucího vlaku světlotisky nestabilních odlesků a tvorů. Člověk je zvíře v kručení ticha a kopců : Světlodlak.
Гуру Песен