Stála jsi přede mnou, jak anděl před dáblem, jakoby obrazy ztrácely rám nelze zapomenout na ten osudnej den, kdy černý mraky přišly i k nám
Tvou duši pošpinil a tiše odešel a já se ted už jen marně ptám proč to tak skončilo, zřejmě čas nadešel - tak sbohem princezno život jde dál
REF. Proč bojíš se mi říct, že city jsou víc, necítíš nic, když se tě dotýkám snad tělo tvý je zmatený prosím tě víš, že dávno tě znám Nechci v řadě stát, já měl jsem tě rád, však nemám dost sil se o tebe rvát nevládnu vším, ale rád uslyším ze rtu větu nebudem si tu lhát
Jen důlek v polštáři a vůně tvých vlasů, je to poslední co mi zbylo doufám, že dá ti víc lásky a svýho času konec je pohádky...bylo nebylo
Až jednou procitneš a půjdeš k oltáři s tím komu budeš chtít svý srdce dát zkus se tam ohlídnout ty slzy na tváři budu ti u dveří ze srdce přát ....
REF. Proč bojíš se mi říct ...
Recitace : Stála jsi přede mnou, jak anděl před dáblem, jako by obrazy ztrácely rám nelze zapomenout na ten osudnej den, kdy černý mraky přišly i k nám.....