Směju se na ně a nenávidím se, křičím, ale oni neslyší můj řev. Pláču, ale slzy nepadaj z mých očí. Přichází jako déšť na horský dráze, jednou studeně pohladí, pak zařeže jak střepy, pak zas studeně pohladí, pak zařeže jak střepy. Nemůžu odejít pro moji slabost a ohledy, nechci jim ublížit, ani těm co trýzní. A tak se dál vystavuju na horský dráze střepům, co mě dál nemilosrdně kropí. A já se dál směju.