Už dávno znám ten příběh náš a teď musíme jít dál, je těžké jít a smířit se s tím, že víc, už nebude nikdy.
Jen zkus někdy říct, že jsem tě nechal jít, vždycky tě budu chtít, nemohu takhle žít ve lži a trápení, vždycky tě budu chtít.
Jak se to mohlo vůbec stát, tobě nestačila láska má, že si odešla, co ty a já, proč si odešla, už nejsme my dva, my dva, už nejsme my dva.
Ten den, kdy jsme se potkali, furt mám před očima, ty momenty a sekundy s tebou, co trvaly věčně.
Jen zkus někdy říct, že jsem tě nechal jít, vždycky tě budu chtít, nemohu takhle žít ve lži a trápení.
Jak se to mohlo vůbec stát, tobě nestačila láska má, že si odešla, co ty a já, proč si odešla, už nejsme my dva.
Jak se to mohlo vůbec stát, tobě nestačila láska má, že si odešla, co ty a já, proč si odešla, už nejsme my dva, my dva, už nejsme my dva.
Dnes dobře vím, že vše je pryč, že jsem navždy ztratil ten náš klíč, už nikdy k sobě nebudem blíž, je mi smutno a ty odcházíš, zůstaň aspoň ještě na chvíli, budem dělat, že chyby nebyly, chytíme se a půjdem dál.
Jen zkus někdy říct, že jsem tě nechal jít, vždycky tě budu chtít.
Jak se to mohlo vůbec stát, tobě nestačila láska má, že si odešla, co ty a já, proč si odešla, už nejsme my dva.
Jak se to mohlo vůbec stát, tobě nestačila láska má, že si odešla, co ty a já, proč si odešla, už nejsme my dva, my dva, už nejsme my dva, my dva, už nejsme my dva.