Pilník je zastrčená pohraniční víska V té vísce žije vdovec Vokatý Z Pilníka do Svidříka vlak jen jednou píská A ve Svidříku žijou ňácí Bohatí
Bohatství Bohatých je v tom, že mají Vénu A vdovec Vokatý má dceru Hedviku Véna v ní poznal jednoduchou ženu A jezdil za ní vlakem do Pilníku
Každičkou sobotu za sucha i deště V zimě i v létě stála u trati Lámal ji řečmi o společné cestě Která se před nimi v dálce klikatí
Co bílých lodí oceány kříží Co ptáků lítá na svých křídlech oblohou A naše cesty do těch dálek aspoň míří Když už tam nahoru za nimi nemohou
Když chlapec odjel, měla v hlavě balet Myšlenky šťastně skotačily za Vénou Po všech těch vzdušných zámcích z levných karet Musela si je vázat mašlí červenou
Hedvice bylo nadosmrti nanic Když Vénu sesbírali ráno na poli Nějak se zamontoval do přechodu hranic A v noci byla šťára v celém okolí
Šetření skončilo a jí jako ňáký dámě Projevil účast starší seladón Přidržel dveře a nabídl jí rámě Úředník z okresního města Ypsilon
Děkuji, nechci, řekla, cožpak city kradu? Cožpak jsme nebyli šťastni a Bohatí? Vevnitř v mé hlavě tam úplně vzadu Žádná zvláštní cesta už se neklikatí
Vím, že z těch lodí, o kterých všichni sníme Nikdy žádná pro nás neplula přes oceán Byla jsem ráda za všechny šťastné chvíle Chcete-li u přepážky vám je odevzdám
Nechce se vždycky jen smát anebo brečet Nedá se vždycky všemu rozumět Co po vodě v moři, to je po lidských řečech V srdci to hoří a už nehřeje