Častokrát se modrých dálek ptám, odkud asi chodí vítr k nám a co všechno vidí a co všechno musí znát. Chtěl bych větrem být, chtěl bych s ním světem vát, světem vát.
Odkud asi chodí vítr k nám, třeba je mu smutno, že je sám, já vzal bych ho k nám do strání a hrál bych mu tam na přání, co znám.
Vítr to je poutník stoletý, k cestám světa věčně zakletý, mě je ho tak líto, jak sám hlídá ten svět náš, a někdy se mi zdá, že slyším jeho pláč, jeho pláč.
Častokrát se modrých dálek ptám, odkud asi chodí vítr k nám a co všechno vidí a co všechno musí znát. Chtěl bych větrem být, chtěl bych s ním světem vát, světem vát.
Odkud asi chodí vítr k nám a proč se potom vrací domů sám, se mnou by se mohl smát a naučil bych sám ho hrát co znám, co znám.