Nejsem to jб, kdo tм v noci zahшнvб, Nejsi to ty, ћбrovka, co se иasto pшehшнvб. Nejsme to my, ale to proto, ћe by sme moc chtмli, Vнc neћ bysme mohli, chtмli by sme objevit. Nejsem to jб, kdo ti pшeje dobrou noc, Nejsi to ty, kdo vymejљlн kaћdej novej glos. Nejsme to my, ale pшesto se tak tvбшнme, Ale upшнmnм, jak dlouhej je nбљ pinocciщv nos?
Nejsem to jб... uћ ne, uћ jsem jen to, co zbylo, Slepila si stшepy ze zrcadla, co se ve tvojнcho oинch odrazilo. Ale kdyby tм to, co si vidмla, odradilo od hшнchщ, Vykaљlu se na pэchu a sladko-hoшko-kyselou pшнchuќ. Nejsi to ty... kdo mм zachrбnil od zбchrany nмkoho jinэho, Vљechno jednou vystydne, pшedeљlej i nadchбzejнcн ћivot. Rozumнm tvэm lћнm, svэm zpщsobem jedinэm osobnнm, Aћ se odpojнm, pochopнm co tнm vљнm, vlastnм myslнm.
Nejsme to my... kdo vytvoшil peklo v nebi, Bez potшeby se obмsit bych asi ani nepшeћil. Mщћu poшбd hledat laso, i kdyћ bych radљi ћlutэ maso, Sadomaso nebo svниky, ve vэsledku je to vlastnм ъplnм jedno. Asi si moc vymejљlнm, vнљ, ћe tohle nenн pravda, Lћu o tom, ћe lћu, z plevelu je moje zahrada. Musнm si to kompenzovat, a tvoje rozruљenб nбlada Se projevuje na tom, ћe vљechno nenн takovб parбda...
Nejsem to jб, kdo tм v noci zahшнvб, Nejsi to ty, ћбrovka, co se иasto pшehшнvб. Nejsme to my, ale to proto, ћe by sme moc chtмli, Vнc neћ bysme mohli, chtмli by sme objevit. Nejsem to jб, kdo ti pшeje dobrou noc, Nejsi to ty, kdo vymejљlн kaћdej novej glos. Nejsme to my, ale pшesto se tak tvбшнme, Ale upшнmnм, jak dlouhej je nбљ pinocciщv nos?
Nejsem to jб... kdo tм slyљн kaћdou noc шvбt, Kdyћ nemщћu spбt a to se stбvб pшi usнnбnн nмkolikrбt. Polibky do prбzdna, zavшi mэ oиi, abych vidмl, kdo se dнvб, Kdo se svlнkб za tvэmi zбdy, a potom vэpovмп kшivб. Nejsi to ty... kdo pod mojн peшinou kaћdou noc usнnб, Pohledem za vниkama uhэbб, kdo si smrti moc uћнvб. Hбdej, kterэ slovo иasto pouћнvбm? NOC! Protoћe je to pщlka dne, tшiиtvrtм mм a mмsнc prosн slunce o pomoc!
Nejsme to my... kdo шeљн cizн pohromy a v opilosti se opнrб o domy, Zbouranэ vнc neћ Sin City, nikdy uћ nezazvonн zvony pro pozщstalэ. Co nezщstali zastнnмnэ stнnama minulosti pшed budoucnostн, A souиasnost je nбm u prdele, dokud se neopijem vlastnн nemocн. Svoboda! svoboda! Blнћн se zespoda i zeshora, A co zapшниinila neshoda shodku, co ze schodщ spadla? Ale jsme to my? kdyћ si vytvoшнme peklo i rбj? A nebo jen iluze sledujнcн iluzi z iluze, kdyћ se dveшe otvнraj.
Nejsem to jб, kdo tм v noci zahшнvб, Nejsi to ty, ћбrovka, co se иasto pшehшнvб. Nejsme to my, ale to proto, ћe by sme moc chtмli, Vнc neћ bysme mohli, chtмli by sme objevit. Nejsem to jб, kdo ti pшeje dobrou noc, Nejsi to ty, kdo vymejљlн kaћdej novej glos. Nejsme to my, ale pшesto se tak tvбшнme, Ale upшнmnм, jak dlouhej je nбљ pinocciщv nos?