PhoeniCZ - Ráj | Текст песни

• Тексты песен
• PhoeniCZ
• Ráj

Proč mám ruce od krve? Proč mi ještě buší srdce?
Proč pořád cítím lásku, proč ještě pořád svítí slunce?
Jestli existuje nesmrtelnost, proč zrovna já jsem jí hoden?
Viděl jsem tvůj obličej, jak mi říká sbohem.
Ale teď, budu nejspíš obviněn,
Za zločin, kterým nevím, že spáchal jsem.
Nebyl to sen, ale jak to mám sakra poznat?
Když realita nesahá přímo ocať pocať.
Držím v ruce nůž, proč tu ruku neovládám?
Vzal jsem ti ho, když si mě tenkrát probodla.
Některý idioti se prostě nevzdávaj,
Proč zrovna já?! Podlaha od krve zmokla.
Má v tom ruce Bůh a nebo někdo z pekla?
Zaklínadlo, aby mi z prázdných žil krev netekla?
Nevadí, buď vše napravím a nebo selžu,
Buď ze sebe svalím a nebo na sebe všechnu vinu vezmu.

Podle všech ismů,
Řídí se moje paže, jako část mechanismu.
Kterej nedokážu ovládat a tak se nechám vést,
Cestou cest do míst, kde vládne noční běs.

Pravda se stala lží, a lež zase pravdou,
Nikdo se nesnaží zastavit mojí snahu marnou.
Celou noc zabíjím a nemám žádný výčitky,
Vykopávám hroby a žeru pohřební kytky.
Mrtvý nemaj námitky, taky bych chtěl,
Ale asi je můj úděl, abych už měsíc nenašel.
Kde je to slunce, co mě kdysi hřálo,
Teď by se mi hodilo, aby mi cestu ukázalo.
Střílí po mně policie, ale to mě nezastaví,
Zabijte mě! I když to není tak snadný.
Dokážu projít zdí, možná jsem jenom duch,
Zkus se mě dotknout, možná jenom splácím dluh.
Vysvoboď mě, kde je moje záchrana,
Smrt se otočila zády a s ní i moje nálada.
Nedostává se mi žádný pomoci,
Když nezabiju člověka, zabiju aspoň ovci.
Tady jsi, záříš na mě, nevěříš mi,
Vysvoboď mě, zabij mě, neboj se.
Sice mě ztratíš, ale aspoň budeš volná,
Jenže v tom začínám chápat, že záchrana je sporná...

Tohle je ráj? Město nad mrakama?

Bůh mě vzal k sobě, na dobrý slovo,
Nevím, jak moc dobrý muselo bejt, pamatuju si hovno z toho.
Pamatuju jenom krev, možná jsem prošel očištěním,
Možná jsem teď někdo jinej, vůbec nevím.
Chápu-li to dobře, patřím mezi ovečky,
I když v Boha nevěřím, přecházím to mlčky.
Vysoko nad mrakama, tyčí se nekonečná duha,
Přestože nikde nevidím řeku, ale to je věc druhá.
Teď je moje duše volná, a tělo někde leží,
Teď už je to jedno, už na tom nezáleží.
Neexistuje aboslutní vědomost, mozek by se zbláznil,
Sem rád, že sem tu noc nepřežil.
Ale začínám si uvědomovat, že to není Bůh,
Mám v tom zmatek, nebo tak napůl.
Proč je tu obraz Buddhy a taky socha,
Nápis Nirvana, to není místo pro člověka jako já.
Ne, že bych si toho nevážíl, ale...
Nikdy jsem nevěřil, že bych věřil v tohle...
Uznáv

PhoeniCZ еще тексты