Léto, když zpívá o svatbách jabloní, strom plod už skrývá, domovem zavoní. Bubínek mládí z prohraných her, zní mi dál kdesi v zahradách, když slunce zapadá, v srdci mi zabuší a tma je jak tér, lepí se na duši, nedá mi spát.
Prý osud dříme ve zlatých parménách, jak málo víme, jablůňko zelená, o dnech, co přijdou vzít si náš čas, krájí plod ruka matčina, vše znovu začíná, něco však pomine, zůstal mi vzkaz, jadérko jediné, na dlani mám.
Léto, když zpívá o svatbách jabloní, strom plod už skrývá, domovem zavoní. Bubínek mládí z prohraných her, zní mi dál kdesi v zahradách, když slunce zapadá, v srdci mi zabuší a tma je jak tér, lepí se na duši, nedá mi spát.