Psí vojáci - Slunce se bojí noci a měsíc je smrt dne | Текст песни

• Тексты песен
• Psí vojáci
• Slunce se bojí noci a měsíc je smrt dne

Pesni.guru - сайт для Гуру

Slunce se bojí noci a měsíc je smrt dne.
Myšlenka je noc a měsíc. A myšlenka podobná krajině, lesu je chaos, zmatení a smrt mozku.
A tehdy nastupuje právo. A právo je zbraň. (Mluvím o konci).
Díky, meči!

Mluvil proti právu, ale jeho slova zněla měkce a rod Néviů se smál.
Až jako neklid Les začal růst. Až začal podobat se stvůře.
A pohltil i cesty k Utěšiteli. Jakoby z mírných slov starcových rostla síla Lesa.

Dorazili muži na mýtinu. A uviděli starého unaveného muže s psí hlavou. Seděl na boku sám a tak, jako každého večera se jeho rty stáčely v mlýnku slov.

«Jsem starý a přesto těším vás, žiji jen se psy a hlavu mi psi vzali, ale přesto těším vás, vás hroudy hlíny pod botou Néviho, vás ubohé a zaostalé, nevědomé a ponížené. Névi je příliš mocný na to, aby byl dobrý, a příliš starý, aby nebyl krutý. Nebudete nikdy milovat jeho důtky, abyste byli šťastni ve své nesvobodě...» a tak únavně a dlouze ten stařec žvatlal a muži se mu smáli, protože poprvé slyšeli o své nesvobodě, a to jim, silným a svobodným rytířům Néviho připadalo směšné a hloupé a slzeli a plácali se do stehen a dráždili starce otázkami, jejichž zodpovězení vyvolávalo nové salvy smíchu.

A stařec se rozzlobil a mluvil o svém bohu, který je nehybný, o bohu Chladná Myšlenka, nemilujícím a nemstícím, kterého oni neznají, neboť jsou pouhými otroky, pouhými plevami pod dechem Néviho. O bohu, který by je mohl sežehnout ohněm, a že to jistojistě udělá, nepřestanou-li se svým hloupým smíchem a žvaněním, které ruší klid jednoho z Věrných.

A křičel hlasem tak mocným, že se někteří vojáci zalekli, vojáci, kteří si ve tmě dělají neradi nepřátele, sice staré a slabé, ale s tak mocnými bohy a co víc! S ohnivými psími jazyky a špičatýma zubama a potěžkávali palice na dobíjení psů... chceme spát, starče, tvůj bůh je mocný ano, ano, jistě je mocný, ale teď chceme spát, mlč konečně, mlč už a mezi sebou si říkali: je to muž nebo pes? Nejlépe by bylo ho zabít, ale až zítra, zítra, teď je noc a to pro rytíře není vhodná doba k zabíjení...

A byli unavení a palice jim brzy vypadly z rukou a oni usnuli. Ale stařec toho nedbal a dál, jako každého večera, stáčel rty v mlýnku slov.